Historie žárovek a svítidel

O světelných zdrojích

Lucie

Od prvního zapálení ohně a využití jeho svítivosti lidstvo ve zdrojích světla udělalo mílové kroky dopředu. Vznik olejových lamp sahá až do starověkého Egypta a Mezopotámie (4000 - 3000 př.n.l.). Je tedy jasné, že počátky svícení mají opravdu bohatou historii.

Období 3000 let před naším letopočtem přinášelo první lampy sloužící pro účely svícení v obydlích lidí. Materiálem k výrobě lampy byla především keramika. Podobné tvary olejových lamp používali Římané a Řekové. V Římě se používaly nejčastěji ploché kahánky, jejich vrchní část byla zdobená plastickými motivy sportovních zápasů, mytologickými výjevy, pohledy do řemeslných dílen nebo erotickými prvky.

Na ploché kahánky používali v antice honosnějších materiálů, hlavně bronz, slonovinu a sklo. Lampy často vlastnily bohatší rodiny, které používaly kahánky v důmyslných sestavách v podobě zavěšení z několika kahanů na stojany nebo lustry. Existovaly už i lustry s několika desítkami kahanů a misek. Knot olejové lampy se o mnoho let později stal vzorem pro nové svítidlo - svíčku.

Avšak na ten pravý zázrak techniky si lidé museli počkat do roku 1881. Elektrické světlo, které s konečnou platností překonalo tmu, však bylo objeveno mnohem dříve. Tím zázrakem byl elektrický oblouk, který zahořel mezi uhlíkovými elektrodami Jabločkovových a Křižíkových obloukovek.

Na Prvním mezinárodním elektrotechnickém kongresu a výstavě v Paříži roku 1881 se Křižíkově obloukovce s diferenciálním regulátorem ještě dostalo celosvětového uznání zlatou medailí, ale zároveň bylo i odměnou na rozloučenou. Na zmíněné výstavě se do cesty obloukovkám postavil nový elektrický zdroj – žárovka.

Kousek slunce ve skleněné baňce

Novinku ve svícení provázely od počátku pomluvy. Lékaři upozorňovali na vznik očních chorob při svícení žárovkou. Anglické dámy si stěžovaly, že jejich kůže vypadá v elektrickém světle zsinale. Další vyvolávali strach ze střepin při rozbití skleněné baňky žárovky. To vše rozvoji žárovky neprospívalo.

Na nový vynález se tak zpočátku všichni dívali skrz prsty. Jediný, kdo na této kampani profitoval, byly kosmetické firmy, které vzápětí produkovaly přípravky dodávající ženám pod žárovkami opět jejich svěží půvab.

T. A. Edison

Edison nebo Göbel?

První rozsvícení žárovky se váže k roku 1879, kdy žárovka svítila 40 hodin. Ve školách se často dozvíte, že vynálezcem žárovky není nikdo jiný než Thomas Alva Edison. Za prvního vynálezce žárovky ale považujeme německého hodináře Heinricha Göbela žijícího v USA. Jeho žárovka v podobě voňavkového flakonu s bambusovým vláknem svítila už v roce 1854 až 220 hodin při měrném světelném výkonu 1 lm/W. Na tu dobu to byl zázrak, neboť T. A. Edison o 25 let později dosáhl pouhých 100 hodin elektrického světla. Göbela experimentování finančně vyčerpalo, a proto nemohl přihlásit svůj objev k patentování. Peníze, slabý proud Voltových sloupů i neznalost angličtiny mu zabránily vhodně komerčně využít "svítící voňavky".

Nedávná historie vývoje žárovek

Ještě ve 40. letech dvacátého století existovalo mnoho domácností, které si nemohly dovolit luxus elektrického světla a používaly petrolejové lampy. Ve 40. letech 20 století se upravuje výkon a zmenšuje se tvar žárovky, ty se osazují paticí, která přispěla k rozvoji osvětlení v podobě lamp a lustrů.

Za světlo budoucnosti bylo považováno studené výbojové světlo. Nastupovaly halogenové a xenonové žárovky. A doba LED žárovek přišla na přelomu tisíciletí. V současnosti jsou LED žárovky nejlepším možným světelným zdrojem. Jsou levné, úsporné, mají dlouhou životnost. Kam se ale vývoj bude ubírat a čím budeme svítit v budoucnu, to ukáže teprve čas.

Autor článku:

Lucie Marketingový specialista

Lucie je specialistkou marketingu se zájmem o interiérové osvětlení. Pravidelně pro vás chystá články se zaměřením na osvětlení interiéru, nové trendy a především tipy, jak na to, aby byl váš domov útulný a zároveň krásně osvětlený.