Pokud jsou baterie vyhazovány do běžného komunálního odpadu, dochází k uvolňování škodlivin, jako je hydroxid draselný, zinek, nikl, olovo nebo kadmium. Těžké kovy a nebezpečné látky škodí přírodě a narušují ekosystém. Navíc jsou karcinogenní pro lidský organismus. Navíc u lithiových baterií při nevhodném zacházení a likvidaci hrozí výbuch. Obsahují velmi nebezpečné lithium, což je velmi reaktivní kov, který vyžaduje specifickou recyklaci, předcházející vznětlivosti.
Proč třídíme baterie
Třídění baterií, je důležité z hlediska ohledu na životní prostředí také proto, že dochází ke znovu využití kovů z baterií, které tvoří 60-80 % celkové hmotnosti baterie. A právě ty lze díky správné recyklaci znovu využít.
Opětovně se z nich vyrábějí baterie, ale některé části se zpracovávají jinde. Například zinek se používá v kosmetickém průmyslu nebo na výrobu střešních okapů a popelnic. Stříbro pak třeba na výrobu DVD disků. V bateriích najdeme i mangan, který se po recyklaci používá na barvení skla, keramiky nebo tkanin. Z mědi se dále mohou vyrábět elektrické vodiče a z lithia dobíjecí baterie nebo sklokeramické varné desky. Olovo poslouží při výrobě autobaterií, kadmium zase u akumulátorů.
Proces výroby „nového“ lithia je natolik energeticky a finančně náročný a má daleko devastační vliv na životní prostředí, že se jeho výroba nevyplácí a právě recyklace tohoto kovu z baterií a dalších spotřebičů je jeho hlavním zdrojem získávání.
Proces recyklace
Cesta recyklace začíná tím, že lidé baterie odnesou na sběrná místa, kterých u nás přibývá. Asi nejznámější jsou červené venkovní kontejnery na třídění drobných elektrospotřebičů a baterií. Na popularitě získává odevzdávání baterií v obchodech. Ty mají dokonce ze zákona povinnost ve svých provozovnách sběrné boxy umísťovat. V řadě firem také zaměstnavatelé zřizují sběrná místa. Jsou též na obecních a dalších úřadech. V obcích léta dobře fungují sběrné dvory. Baterie se z kontejnerů převážejí do třídíren, kde se selektují podle velikosti a složení.
Následné zpracovávání probíhá v hutích k tomu určených po celé EU. Pyrometalurgické zpracování ve vysokých pecích separuje železo a slitiny manganu, dále pak oxid zinečnatý. Všechny suroviny postupují na další zpracování ocelí s povrchovými úpravami.
Další cesta zpracování je mechanicko/chemická, kdy dojde k drcení a separaci kovů, plastu a loužení papíru za vzniku jemnozrnné černé hmoty. To je směs oxidů manganičitého, grafitu, chloridu zinečnatý nebo hydroxidu draselného, a dále železných kovů a kovového zinku. A právě kovy se oddělují ze směsí chemickými cestami a metalurgicky.
Závěrem
Díky recyklačním procesům získáváme materiálové výstupy pro další využití v různém průmyslu. Odevzdáním baterií na správná místa nás může těšit, že jsme za sebou zanechali menší stopu pro životní prostředí, než kdybychom je bezmyšlenkovitě odhodily do komunálního odpadu a nechali napospas korozi.
Pavlína